Bílé Karpaty

V krátké fotorepotáži shrnuji nejhezčí okamžiky z trojdenní cesty, která začala v páteční větrné noci a skončila o dva dny později v rozsedlinách Pulčínských skal.

V pátek jsme ještě za tmy vystoupali až k vrcholu Hrabie. Oheň ve studeném větru příjemně zahřál.

Na Vršateckých bradlech jsme byli před polednem.

Pohled na Vršatecké Podhradie z jednoho z oken bývalého hradu.

Andrej Kiska se právě stal prezidentem Slovenska. My se vracíme a míříme k hranici.

Čerstvá žabí vajíčka, takříkajíc »na hniličku«.

Následující 2 km vede značka po hranici, která za mého mládí neexistovala.

Pozor!

Nejvyšší bod naší cesty pod vrcholem Kaňúr.

Na slovenské straně jsou už louky zelené, na moravské straně žluté jako sláma.

Historické vozidlo potěšilo zraky (a nosy) mužské části výpravy. Praga si poradí i s drsnějším karpatským terénem.

To je nás osm: ¥, já, Tomáš, Sova, Anežka, Vítek, Drobek a Volta s ?.

U pítka pro krávy nad Francovou Lhotou.

Hoši Markovi drbou krávy za rohama.

Pamětní deska na Pulčínských skalách připomíná život a smrt dvojice trampů - hrdinů: B. Šedlbauera a J. Cedidla.

Na zastávce v Lidečku jsme se definitivně rozloučili. Ale ne na dlouho!